Každé dítě, v určitém období si přeje mít doma nějaké zvíře. Zpravidla se jedná o psa, kočku, křečka, morče, fretku, činčilu… Ani já jsem nebyl výjimka. Chtěl jsem mít psa. Bylo mi jedno, jestli bude takový nebo makový. Prostě psa. Bydlel jsem s rodiči v cihlové zástavbě v Havířově. Máma byla pro, bylo nutné ještě zviklat tátu. Pomalu se připravoval plán. Dnes už vím na základě svých mála životních zkušeností, že plán není dogma. Osud to zařídil jinak.

  Píše se rok 1983, je půlka září a začala škola. Jedu autobusem k dědovi do Suché. Při nástupu do autobusu mne zaujala paní ve středních letech s velkým proutěným košíkem. Košík byl přikrytý látkou. V košíku to kňučelo, fňukalo a ….. štěkalo. Najednou se látka pohnula a z košíku vykoukla černá hlavička štěňátka pudla. Paní jich tam měla rovných osm. Také jela do Suché, ale vystupovala o zastávku dál. Já jen hleděl na to štěně a přemýšlel jsem nad tím, jaké by to bylo mít ho. S dědou ten večer jsme zahráli žolíky, jako vždy jsem prohrál a jel zpět domů.

  Příští den po škole jdu k dědovi na noc, protože máme další den na sedm matematiku. Ten den škola uběhla rychle. S klukama jsme zahráli fotbal proti 6.B. Vyhráli jsme. Byl jsem spokojený a pomalu jsem si to šinul k dědovi. Děda nebyl v okně, co se děje? Přidal jsem do kroku. Dveře do dědova bytu nebyly zamčené. Otevírám kliku a hledím! Na pohovce v kuchyni štěká jedno z těch osmi štěňat pudlů, se kterými jsem jel včera autobusem. A že prý to mám od dědy k narozeninám, které mám v říjnu. V tu chvíli jsem věděl, že táta má možná problém. Zachoval se fajn a já s Darem jel domů. Rodiče Dara byli - matka pudla černý střední, otec pudl černý královský. Dar tedy rozhodně nebyl malý pudl.

Dar byl se mnou tři roky. Za tu dobu mi stačil – nejzajímavější - :

1. Rozkousat 5 x žákovskou knížku, za to že jsme ho nechal samotného doma.
2. Rozkousat 6 x noty na klavír, za to že jsme ho nechal samotného doma.
3. Zničil 2 x dveře na WC za to, že jsme ho tam zavřeli, aby nerozkousal žákovskou knížku
    a noty na klavír. Já jsem protestoval, ale u rodičů to nebylo nic platné s odkazem, že
    žákovskou knížku potřebuji a noty na klavír jsou drahé.
4. 1 x kousnout mého kamaráda Hovadíka, za to, že mu chtěl vzít klacek, který právě kousal.
    Byl předem varovaný, že to nemá dělat.
5. 1.564 x mě olízat, když jsem přišel domů ze školy.

  Měl jsem být strojvedoucím. Avšak přečetl jsem knihy o psohlavcích a pohraniční stráži. A bylo rozhodnuto. Chci hlídat státní hranici a se psem! Problém byl v tom, že škola, kde se připravovali pohraničníci byla v Holešově a byla vojenská. Tedy internát.

  Jakmile jsem věděl o mém přijetí, hledal jsem pro Dara náhradní domov. U rodičů nemohl zůstat, protože oba pracovali na železnici.
  Dar našel domov u mého strejdy v Komorní Lhotce, který žil v rodinném domku. Strejda žil sám a tak dostal kamaráda. Jaké to bylo, když jsem ho tam vezl a nechal Dara tam, o tom nechci psát. Při troše fantazie, si to jistě dokážete představit. Strejda ho pojmenoval Miki. Dar, tedy Miki se stali se strejdou maskoty Komorní Lhotky. Miki dostával skoro každý den grilované kuře. Dožil se 14 let. To byl na dlouho můj opravdu první pes.

  V Holešově v průběhu studia a stáží, jsem poznal co znamená vztah mezi člověkem a psem. Poznal jsem příběhy psovodů a jejich psů.
  Během studií jsem rovněž figuroval v rámci výcviku. V té době jsem ještě nevěděl, že zhruba za 20 let budu figurovat na cvičáku a ukázkách. Samozřejmě jsem předtím absolvoval kurz figurantů a výcvikářů pod ČKS.
  Chtěl jsem se věnovat chovu novofundlandských psů. Byl jsem asi jediný řádný člen tehdejšího chovatelského klubu, ale bez psa. V tomto období, jsem poznal svoji nynější ženu Karin a ta chtěla mít pro změnu komondora a německého ovčáka.
  Od podzimu 1999 jsme žili s Karin na samotě v Palkovických Hůrkách. V té době už měla Karin Achilla, kterému byly čtyři měsíce. V přímé konfrontaci povahových vlastností s fenkou novofundlandského psa Bárou, kterou vlastnila její kamarádka, vyhrál Achill na celé čáře. A moje budoucnost s Karin byla jasná!


Chovatelská stanice KIRÁLY PUSZTA,  Karin a Přemysl MIKOLÁŠOVI, ul. Zřídelní 102/7, 736 01 Havířov - Dolní Datyně, Tel.: +420 602 770 311, e-mail: kiralypuszta@komondor.cz