Podívat se do věrných očí a položit ruku na hebkou srst svého psího kamaráda v jehož přítomnosti se rozplynou chmury všedního dne. Takové bylo mé přání již od dětství. Neměla jsem však tu výhodu a nenarodila se v rodině chovatelů, která by mě uvedla do kynologického světa. Právě naopak. Svého prvního pejska jsem si musela vyprosit. Než se mi to podařilo, nezbývalo než se radovat a zažívat dobrodružství se psy vypůjčenými. Nejprve od kamarádek a sousedů. Později, když jsem byla starší a věnovala se výcviku už se psy služebních plemen. Ty jsem vodila lidem, jež je měli na hlídání, ale s výchovu si příliš rady nevěděli.

  Ke každému pejskovi se váže nějaký příběh, ať už je smutný či veselý, pro mě jsou nezapomenutelné… Ve vzpomínkách jsem si je uchovala krásné a silné, přestože většina z nich ( až na Endyho a Rona, kteří se dnes dožívají úctyhodných 15 let ) je ve psím nebi. Někteří z těch, kterým jsem pomáhala najít nový domov: vášnivý lovec irský setr Ged, impozantní žíhaný boxer Sevols, roztomilý a svéhlavý kříženec Baryk. Ani na výletech a dovolené jsem přátelský vztah ke psům nezapřela, vždy mi nějaký z místních pejsků pobyt „zpříjemnil“.
  Ti se kterými jsem přicházela na „chuť“ sportovní kynologii, a kteří mi ukázali jakým pes dokáže být člověku parťákem: Němečtí ovčáci, pes Brit, Brix , dvě fenky Brity a Bela, groenendael Rony, briardka Bára a dobrman Argo.

  Prvním psem, který mi vstoupil do života a pro kterého jsem s nadšením brzy ráno vstávala, abych jej mohla vyvenčit ještě před školou, byl Alan. Kříženec špice mé kamarádky Evy. Obě jsme chodily do druhé třídy základní školy a s Alanem si užily plno zábavy. Hrály si s ním a odměňovaly ho piškoty.
  Jednoho dne při hře, začal Alan velmi silně slintat. Místo zájmu o piškot ohrnul pysky, vycenil zuby a varovně na nás vrčel. Přitom couval do kouta s ocasem staženým pod břicho. Obě jsme pochopily, že jeho hrozba je míněna vážně, pomalu vstaly ze země a už ani nevím jak, Alana nalákaly na balkón a zavřely.
  Abychom se z úleku vzpamatovaly, šly jsme ven. Když se po nějakém čase vrátily a zazvonily u dveří, otevřela Evina maminka a Alan radostně vyběhl, aby se s námi přivítal. Bylo to naposledy, kdy jsem ho viděla a pohladila. Jakmile Eva řekla rodičům co se stalo, odešli k veterináři. Ten diagnostikoval nervovou psinku a Alana uspal.

  Ačkoli Alan nebyl můj, probudil ve mně lásku ke psům. Moje touha po čtyřnohém kamarádovi ještě zesílila a já se nakonec dočkala. Mým prvním psem byl Aris ,také kříženec, ale teriéra což dokazoval nejen jeho vzhled, ale především povaha. Po celý život ( dožil se 13 let ) nás obohacoval a připravoval různá dobrodružství, která by vydala na knížku, obsahem blízkou Robinovi od Zdeny Frýbové.
Díky Arisově temperamentu jsem se začala zajímat o výchovu a výcvik psů, které mě přivedly ke služebním plemenům. S belgickým ovčákem – Groenendaelem Ronym jsem se v roce 1992 stala členkou základní kynologické organizace v Ostravě - Mariánských Horách a poznala tak řadu zkušených kynologů i partu přátel. Později se majitelé s Ronym odstěhovali a já si pořídila vlastní fenku Německého ovčáka Britu , která byla ustájena v areálu cvičiště. Ve štěněčím věku onemocněla parvovirózou, ale s pomocí veterinárního lékaře se nám ji podařilo vyléčit. Po rekonvalescenci jsme se s vervou pustily do výcviku.
A když dovršil její 8 měsíc, přihlásila jsem nás na klubové závody do kategorie ZM. S Britou jsme se umístily na krásném druhém místě a první nám uteklo jen o jeden bod. Moje radost však netrvala dlouho, o týden později někdo Britu ukradl z kotce.

  Stále jsem měla Ariska, ale do aktivního kynologického života jsem se vrátila až s mým manželem, když jsme si pořídili prvního Komondora Achilla Varpus. Tomuto krásnému a impozantnímu plemenu jsme přizpůsobili životní styl a pořídili si rodinný dům s prostornou zahradou. Zpočátku jsme neměli chovatelské ambice, ale z Achilla vyrostl krásný představitel plemene s typickou komondoří povahou - Je to plemeno neobyčejně věrné a oddané svému pánovi a jeho rodině. Při tom inteligentní a sebevědomé, které se nevnucuje v nevhodnou chvíli. Komondor má vynikající vrozené hlídací vlastnosti, díky kterým se budete cítit bezpečně. Fyzicky je to velice silný pes s atletickou postavou, kterou kryje neobyčejná šňůrová srst. Ta ho spolehlivě chrání před nepříznivým počasím a současně mu dodává výjimečný vzhled. Vůči neznámým lidem jsou komondoři uzavření, svou přízeň a lásku dopřávají jen vlastním. My ji pocítili a propadli kouzlu tohoto úžasného plemene.
  V roce 2000 jsme založili Chovatelskou stanici s názvem KIRÁLY PUSZTA což v překladu znamená Královská puszta. Komondor jistými vlastnostmi krále disponuje a jsou lidé, kteří jej za krále mezi psy považují.


Chovatelská stanice KIRÁLY PUSZTA,  Karin a Přemysl MIKOLÁŠOVI, ul. Zřídelní 102/7, 736 01 Havířov - Dolní Datyně, Tel.: +420 602 770 311, e-mail: kiralypuszta@komondor.cz