KIRÁLY PUSZTA Aktuality/News Archív/Archive O nás/About us Chovatelská stanice Portét plemene Standard Pracovní využití Péče o Komondora BREEDING Odchovy/Offspring KOMONDOR "A" litter "B" litter "C" litter "D" litter "E" litter "F" litter "G" litter "H" litter "CH" litter   "I" litter   "J" litter   CZECH SPOTTED DOG "A" litter   "B" litter   "C" litter   "D" litter   GERMAN SHEPHERD DOG "A" litter "B" litter OUR FEMALES KOMONDOR Eirin Charmen Ildiko Ivria CZECH SPOTTED DOG Babou Bubetka GERMAN SHEPHERD DOG Artemis KIRÁLY PUSZTA stud dogs Dogs from my breeding KOMONDOR Guba   Gonzo Zlatý retrívr Bárny   Former breeding dogs Achill Varpus Avar Király Puszta Kulcsi Komisz Lovász Derék "Achill" Király Puszta Dar Király Puszta Costa Király Puszta IN MEMORY Axa Art Ura Carmen Adri Dar Abba Elita PHOTO GALLERY Výstavy/Dog show Reference Galerie/Gallery Video Other activities Setkání/Meeting Canisterapie/Canistherapy Babou Ildiko Agility Sportovní kynologie/          Working examine Pannonia klub Kontakt/Contact Linky/Links Psychologie a vyjednávání NÁVŠTĚVY Přemysl Mikoláš Karin Mikolášová

Canisterapie - Krátké povídání s Alenou Srokovou    Prostřednictvím canisterapie, které se s manželem a našimi komondory věnujeme od května minulého roku, kdy jsme složili canisterapeutické zkoušky pod společností Podané ruce, se snažíme pomáhat lidem s různým typem postižení. Tato činnost nás časem pohltila natolik, že jsme ji přestali považovat za práci. Především já jsem si ke svým klientům, vytvořila velmi blízký a přátelský vztah, který naše společně strávené chvíle obohacuje. Během krátké doby našeho působení v Ústavu sociální péče v Hrabyni, mi přirostla k srdci mladá rusovlasá žena na vozíčku. Spojuje nás věk i některé koníčky, a tak mé kroky do Hrabyně míří i bez čtyřnohého doprovodu. Alenu navštěvuji během svátků a společně strávený štědrý den, napomohl otevřít témata víc než jen obecná běžně vedená při terapii. Během povídání mi Alena svěřuje, jak nepříznivě osud zamíchal s jejími kartami, a já si uvědomuji, jak je většina mých přání neskromná. Co vám canisterapie přináší, a jaký vztah ke psům máte? Doma jsme vždy měli psy. Dona německého ovčáka a Tarzana, který byl pouliční směs, babička chovala Míšu, rovněž oříška. Na pejsky z mého dětství ráda vzpomínám. Občas jsme se je pokoušeli s bratrem a mladší sestrou cvičit. Měli jsme je moc rádi, a mým největším oblíbencem byl Tarzan. V něm jsem se viděla, přestože mě jako malou kousl. Dnes vím, že to nebyla jeho chyba, bránil se. Don s mým nástupem do první třídy tragicky a nečekaně odešel. Od čtvrté třídy jsem změnila bydliště i školu a můj kontakt byl se psy omezený. Až ve druhém ročníku na učilišti, jsme díky paní mistrové odborného výcviku, byli na exkurzi u pohraniční stráže. Pracoval tam její manžel a ukázal nám tři služební psy, jejich výcvik, obranné prvky a zadržení narušitele. Byl to pro nás ohromný zážitek, ale se psy nemám jen pozitivní zkušenosti. Pokousal mne ovčák mého spolužáka, který se chtěl přede mnou ukázat a nevyšlo mu to. Od té doby jsem měla vůči cizím psům velký respekt. Obrat k lepšímu nastal až předminulý rok, kdy do ÚSP Hrabyně začal jezdit Mgr. Přemysl Mikoláš s fenkou komondora Axou. Poprvé, když mě pobídnul, abych dala Axe piškot, musím přiznat, že jsem se obávala, ale strach jsem překonala. Později jste se přidala i vy s Achillem a dcerou Adélkou. Osobně jsem ráda, že jsou dnes větší možnosti a canisterapie k nim patří. Psi mi dávají sílu do života a den strávený s nimi je radostnější. Kdyby jste měla možnost pořídit si vlastního psa, jaké plemeno by to bylo? Puliho bílé barvy, moc se mi líbí a nebojím se ani jeho temperamentu. Měl by být především můj společník a doprovod. Jako aportér by mi pomohl stejně jako cvičený pes pro nevidomé, podat různé věci a zkusila bych i coursing, kde by se vyřádil. Puli? Byla jste na Klubové výstavě maďarských pasteveckých plemen, to vás zaujal hned napoprvé nebo jste se s ním setkala už dříve? Díky vám znám maďarské pastevce a často se dívám na internetové stránky o psech, kde se dozvím vše co potřebuji. Čtu Pes přítel člověka i jiné kynologické časopisy, kde bych uvítala více článků s tématikou o postižených, kteří se věnují kynologii. Na výstavě jsem se v rozhodnutí, pořídit si puliho jen utvrdila. Ostravská výstava se mi moc líbila, pro mne jako laika byla velmi zajímavá. Na psech v kruhu je okamžitě poznat, kteří jsou začínající a naopak. Vystavovatel mu musí dodávat hodně odvahy. Je zřejmé, že nelze vzít pejska od boudy, odepnout ze řetězu a jít vystavovat. Za konečným výsledkem jsou nepochybně hodiny tréninku. Pro rozhodčí je to zodpovědná práce, musí být asi hodně taktní, aby neurazili vystavovatele. Ráda bych v budoucnu se svým psem vyzkoušela i vystavování. Ale pro můj handicap, nemohu psa sama vystavit, musela bych o to někoho požádat. Alenko, na vozíčku nejste od dětství, jak vyplynulo z povídání? V jednadvaceti letech jsem šla na střechu upravit anténu. Tu jsem naladila, ale uklouzla mi noha a já spadla. Zlomila jsem si páteř na třech místech a protnula míchu. Patnáct měsíců a jeden týden jsem ležela v nemocnici. Nebylo snadné se se situací vyrovnat. Život na vozíčku je těžký a já už na něm sedím čtrnáct let. Co vám tehdy nejvíce psychicky pomohlo? Vlastní vůle. A dnes? Našla jsem svůj cíl. Budu bojovat a žít pokud to bude možné co nejvíce jako před úrazem. Co nebo kdo vám v tom boji pomáhá? Psychoterapie, canisterapie, ale především já sama. Kdybych se vás zeptala na váš sen? Jaký by byl, bez ohledu na to, zda se může nebo nemůže splnit? Mít dům, miminko, manžela a psy. Děkuji za otevřený rozhovor. S Alenou Srokovou si povídala Karin Mikolášová FOTO: Karin Mikolášová [Home]     [Canisterapie]